Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slavia - Tottenham

15. 2. 2008

Včera 14.2. jsem já a dalších devět fotbalově znalých přátel vyrazili na zápas Poháru UEFA mezi domácí Slavíí Praha a Tottenhamem Hotspurs. Byli jsme opravdu zajímavá skupinka, jelikož jediný slávista jsem zde byl já a jinak tu bylo od každého něco - fandové Sparty, Tottenhamu, Newcastlu, Mostu, Fulhamu či Arsenalu. Takže jediný já jsem poctivě a nepřetržitě fandil Slavii.

Všichni jsme seděli na jižní kryté tribuně v poslední řadě. Výhled jsme měli pěkný, tudíž byl každý spokojen. První nepříjemná skutečnost bylo to, že byla opravdu tuhá zima, takže většina z nás stála, protože kdybychom si sedli, asi bychom zamrzli.

Ale pojďme k hodnocení zápasu. Hned ve čtvrté minutě jsem byl opařen horkým čajem, jelikož hostující útočník Berbatov vsítil branku. Byl to opravdu hloupý gól, šel k pravé tyči tak pomalu, že jsem nevěřil, když jsem viděl míč v síti. Trošku chyba Martina Vaniaka. Do konce prvního poločasu hráči Spurs stihli dát druhou branku, konkrétně se o to zasloužil útočník Keane. První poločas byl ze strany Slavie utrpením a jeho konec byl vysvobozením. Útoky hostů se na nás valily velkou měrou a jejich přechod do útoku byl až moc lehký. Jako když nůž projede máslem. Popravdě řečeno musím teď vyzdvihnout Martina Vaniaka, nebýt jeho zákroků, šel Tottenham do šaten s výraznějším náskokem.

Před začátkem druhého poločasu si vysloužil hostující brankář Černý, bývalý slávista, bouřlivé přivítání od domácích příznivců, jelikož byl v bráně, která se nachází přímo pod koltem. Abych pravdu řekl, do druhého poločasu jsem moc nadějí nevkládal, ale díkybohu jsem se mýlil. Najednou to byla jiná Slavia, jakoby sebevědomější a odhodlanější. Příbývalo šancí a dokonce jednu po chybě brankáře Černého proměnil Střihavka. Slavia dále tlačila, jenže už to bylo málo platné. V závěru z rohového kopu mohl vyrovnat nový kapitán Brabec, ale bohužel jeho hlavička mířila pouze do břevna. Zápas tedy vyhrál Tottenham 2:1 a odvetu za týden v Londýně si jistě nenechá proklouznout mezi prsrty.

Bylo znát, že to byl pro Slavii první ostrý zápas po zimní přípravě a že do kádru zabudovává několik nových hráčů, tudíž je zde patrná nesehranost. Také jsem byl zvědav na posily, představily se tři: David Střihavka, Jaroslav Černý a Marek Jarolím. Marek Jarolím se mi zdál nejslabší ze všech hráčů na hřišti, hodně přihrávek kazil a správně byl trenérem vystřídán. Jaroslav Černý na mne udělal o dost lepší dojem, snažil se být aktivní, centroval, rozehrával rohy či standardní situace. Jen tak dále. Poslední posilou, která se objevila na hřišti v základní sestavě, stejně jako dva prvně zmiňovaní, byl David Střihavka. S ním jsem byl také spokojen. Snažil se nabízet, vybojoval hodně vzdušných soubojů, stále hýřil aktivitou a byl neúnavný.To se projevilo i při jeho gólu, kdy nic nevzdal a šel tvrdě do souboje s brankářem Černým a připsal si zasloužený gól.

Osobně si myslím, že v Londýně naše pohárová cesta konči, nicméně věřím, že se rozloučíme sympatickým výkonem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář