Slávisté jásejte, máme titul!
24. 5. 2008
Pohádková sezóna, ve které se Slavia premiérově probojovala do Ligy mistrů a otevřela nový stadion Eden byla jako třešničkou na dortu zakončena titulem.
Titul se nerodil snadno, po luxusním pětibodovém náskoku, který si Slavia vybojovala na podzim, se karty obrátily a v čele byla na nějaký čas Sparta, jelikož Slavia trestuhodně přišla o tak velký náskok. První místo si obě pražská "S" přehazovala jako horký brambor a někdy to vypadalo, že se jim z vidiny titulu rozklepaly nohy. Slavia přišla o střelce Standu Vlčka a bylo to znát, i přes velké posilování ofenzivy Slavii chybělo hodně z podzimní formy. Za to Sparta kádr udržela a vhodně doplnila Sivokem, který na Letné hostoval z italského Udine. A na začátku jarní sezony bylo znát, že je Sparta ve větší pohodě.
Jenže přišly velké ztráty, zkraty a zaváhání a titul se tak přeléval z jedné strany na druhou. Slavia nebyla schopna dávat ani penalty a vrchol byl, když na Strahově ostudně prohrála s mojí rodnou Viktorií Žižkov 3:0. Vše se zdálo býti ztracené a všichni, včetně trenéra Jarolíma, se začali smiřovat s tím, že Slavia bude opět druhá. Jenže ejhle! Sparta díky zkratu Řepky (kolikátém už...) prohrála doma s Brnem i s Baníkem Ostrava a trumfy měla v rukou najednou Slavia, která dokázala vyhrát v Olomouci i na horké půdě v "Bolce".
Rozhodnout o titulu se tedy muselo až v posledním třicátém kole, Sparta jela do Liberce a Slavia hrála již v novém Edenu s Jabloncem. Do Edenu přišel "plný dům" a vládla vítězná atmosféra, ale Jablonec Slavii nic nedaroval. Zápas skončil remízou 2:2, nicméně to bylo jedno, jelikož bod Slavii k titulu stačil. Sparta prohrála v Liberci hokejovým skóre 4:3 a bylo jasno. V Edenu propukl slávistický gejzír radosti a všichni si užívali velký trumf, na který jsme čekali dvanáct let.
Tato sezóna se povedla, velice povedla. Byla Liga mistrů, otevřel se nový stadion a nakonec se slavil titul. Díky pane Jarolíme, díky páni fotbalisté, díky Slavie!
Titul se nerodil snadno, po luxusním pětibodovém náskoku, který si Slavia vybojovala na podzim, se karty obrátily a v čele byla na nějaký čas Sparta, jelikož Slavia trestuhodně přišla o tak velký náskok. První místo si obě pražská "S" přehazovala jako horký brambor a někdy to vypadalo, že se jim z vidiny titulu rozklepaly nohy. Slavia přišla o střelce Standu Vlčka a bylo to znát, i přes velké posilování ofenzivy Slavii chybělo hodně z podzimní formy. Za to Sparta kádr udržela a vhodně doplnila Sivokem, který na Letné hostoval z italského Udine. A na začátku jarní sezony bylo znát, že je Sparta ve větší pohodě.
Jenže přišly velké ztráty, zkraty a zaváhání a titul se tak přeléval z jedné strany na druhou. Slavia nebyla schopna dávat ani penalty a vrchol byl, když na Strahově ostudně prohrála s mojí rodnou Viktorií Žižkov 3:0. Vše se zdálo býti ztracené a všichni, včetně trenéra Jarolíma, se začali smiřovat s tím, že Slavia bude opět druhá. Jenže ejhle! Sparta díky zkratu Řepky (kolikátém už...) prohrála doma s Brnem i s Baníkem Ostrava a trumfy měla v rukou najednou Slavia, která dokázala vyhrát v Olomouci i na horké půdě v "Bolce".
Rozhodnout o titulu se tedy muselo až v posledním třicátém kole, Sparta jela do Liberce a Slavia hrála již v novém Edenu s Jabloncem. Do Edenu přišel "plný dům" a vládla vítězná atmosféra, ale Jablonec Slavii nic nedaroval. Zápas skončil remízou 2:2, nicméně to bylo jedno, jelikož bod Slavii k titulu stačil. Sparta prohrála v Liberci hokejovým skóre 4:3 a bylo jasno. V Edenu propukl slávistický gejzír radosti a všichni si užívali velký trumf, na který jsme čekali dvanáct let.
Tato sezóna se povedla, velice povedla. Byla Liga mistrů, otevřel se nový stadion a nakonec se slavil titul. Díky pane Jarolíme, díky páni fotbalisté, díky Slavie!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
