Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Řádí všude a postihuje čím dál tím více lidí a já z toho začínám být psychicky labilní, o čem je řeč? O žloutence typu A, B či C – prostě celkově o žloutence.

Kudy se hnu, tam myslím na žloutenku. Snažím se jezdit převážně autem, tam jsem v bezpečí, tady to mám všechno „osahané“, ale když musím do MHD, jsem úzkostlivý a bojím se přidržet nějakého držadla, abych ji nechytil. Jak přijedu domů, drhnu si ruce jak blázen, spořádám spousty mýdla a čistím a čistím. Když jdu se svým mladým a hloupým bíglem ven, občas vezme něco do huby a nechce to pustit a já se musím donutit a vzít mu to sám. V tu chvíli si říkám, kdo to asi měl v ruce či kde všude to ten dotyčný měl. Přijdu domů a opět důkladně drhnu a myji ruce.

Také si říkám, zda není nakažený někdo z mých přátel a jsem k nim obezřetný, nikomu nevěřím. A teď to nejhorší, začínám být obezřetný i vůči mé přítelkyni. Již jsem došel tak daleko, že si říkám, jestli bychom si neměli oba zajít na testy – pro jistotu.A teď vážně, z toho, co jsem tady řekl, je tak polovina pravdy. Ale jeden nikdy neví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář